Z HISTORIE JESKYŇÁŘŮ V MIKULOVĚ A OBJEVOVÁNÍ JESKYNĚ NA TUROLDU Tisk
Jeskyně Na Turoldu - Všeobecné
Úterý, 15 Prosinec 2009 21:37

Dá se říci, že historie jeskyňářů v Mikulově sahá až do 17. století, kdy z roku 1669 jsou první zachované záznamy o Turoldovy jeskyni, kdy vyšla ve Vídni latinsky psaná lékařská kniha mikulovského rodáka Jana Ferdinanda Hertoda z Todtenfeldu s titulem „Tartaro - Mastix Moravice tec“. V této knize se zmiňuje o kamenících v Mikulově, kteří z hlubin hory vykopali několik kostí předpotopního jednorožce, mezi nimiž byla i stehenní kost nesmírné velikosti. Pravděpodobně se Hertodovo vyprávění vztahuje k nálezům fosilních kostí v krasových chodbách Turoldu.

Výstižný popis jeskyně, která v tomto vápencovém vrchu existovala, lze najít v prvním svazku druhého dílu rozsáhlé topografie Moravy s názvem„ Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert“ z let 1835 – 1842, jejímž autorem je Gregor Wolny, příslušník benediktinského řádu a profesor brněnského lycea.

Již známá Turoldova jeskyně byla zničena těžbou vápence, která začala v roce 1872 a po odtěžení dostupných ložisek vápence byla ukončena v roce 1934. Opuštěný Turold se stal skládkou mikulovských obyvatel. Až v létě roku 1951 se o krasové jevy tohoto vrchu začala zajímat skupina několika amatérských badatelů. Z nám dochovaných jmen známe Antonína Holana, Stanislava Vidláka a Benedikta Závadu. Těm se na podzim roku 1951 podařilo objevit torzo velké Turoldovy jeskyně, jíž nazvali jeskyně Na Turoldu. Od roku1951 – 1959 bylo objeveno v jeskyni 470 metrů chodeb, síní a dómů (září 1951 Stará síň, Sestupná chodba; 27. října Balvanitý a Netopýří dóm, Nízké síně, Krápníkové síně, Sintrová síň - Klenotnice II;1952-1954 Jezerní dóm, Bílá síň, Krystalová síň). Od roku 1958 -1967 byla jeskyně zpřístupněna pro veřejnost. Po úmrtí či odstěhování objevitelů a nezájmu obyvatel upadla jeskyně Na Turoldu v zapomnění, byla uzamčena a několik let bez dohledu.

V roce 1974 se o jeskyni začala starat amatérská skupina jeskyňářů. Jeskyně Na Turoldu byla od roku 1970 otevřena (byly vypáčeny dveře, které zabezpečovaly vstup) a ne zvaní návštěvníci ničili její krápníkovou výzdobu, elektroinstalaci, čmárali po stěnách, pálili dřevěná schodiště a rušili zimující netopýry. Jeskyňáři proto zajistili vstup do jeskyně kovovými dveřmi a začali o jeskyni pečovat. V této době činila délka jeskyně přibližně 470 metrů. Od roku 1976 se mikulovští amatérští jeskyňáři stali oficiální součástí České speleologické společnosti a vznikla v Mikulově oficiální speleologická skupina s názvem „ČSS ZO 6-13 Jihomoravský kras Mikulov“.

Nově vzniklá skupina pod vedením Pavla Samuela a Josefa Fornála se začala zabývat podrobněji ne jen o jeskyni Na Turoldu, ale i krasovými jevy v přírodní rezervaci Turold. V jeskyni Na Turoldu bylo objeveno zhruba 500 m nových chodeb, síní a dómů mezi něž patří horní patra jeskyně, kde byly objeveny síně s názvy: Pyramida, Nová krápníková síň, Jehličková síň, Postel. Dále v jeskyni byly objeveny síně s názvy Velikonoční jeskyně, Novoroční síně, Bludiště a jeskyňáři pronikli za nízkého stavu vody za sifon v Jezerním dómu, kde se nachází tři Zlaté síně.

V přírodní rezervaci Turold byly objeveny jeskyně Desetimetrovka s délkou cca 67 m a Blechatka o délce cca 80 m. Celková délka všech krasových jevů vrchu Turoldu tedy byla cca 1100 m.

V této době se o jeskyni začali zajímat i odborníci v oblasti geologie a v roce 1980 vyšla odborně psaná kniha s názvem „ Krasové jevy vrchu Turold“ autor Pavel Bosák a kol.

V roce 1979 také vznikl první projekt na zpřístupnění jeskyně Na Turoldu jehož autorem byl Pavel Samuel a Jaroslav Hromas. Rozpočet na zpřístupnění jeskyně byl 5 miliónů korun a pro finanční náročnost nebyl uskutečněn.

Mikulovská skupina jeskyňářů se začala zajímat také o jiné krasové lokality , Svatý kopeček, Stolová hora, Kozí vrch. Kde byly nalezeny a částečně zdokumentovány jeskyně U Solaříka, jeskyně Přátelství dnes již s názvem Propasťovitá, dvě jeskyně na Svatém kopečku, které byly zničeny lomovou činností. Skupina projevila i zájem o výzkum paledových slůjí na Znojemsku. Bylo uskutečněno několik expedicí do zahraničí (Rumunsko, Maďarsko) a návštěvy jiných skupin v moravském krasu.

Až do roku 1981 čítala členská základna 35 členů.

V dalších létech začala práce skupiny stagnovat. Důvodem byl nástup většiny členů na dvouletou základní vojenskou službu a také nucený odchod vedoucího skupiny Pavla Samuela z Mikulova do Brna. Jako vedoucím skupiny byl zvolen Josef Fornál, který se se zbytkem členů začal zabývat hlavně výchovou mládeže, což v pozdější době přineslo skupině užitek.

V dalších létech se ve skupině vystřídalo několik vedoucích (Josef Kučera, Jaroslav Peška, Josef Hrabec).

Pokračovaly výzkumy v jeskyni Na Turoldu, Svatém kopečku a Stolové hoře. Bylo učiněno jen pár objevů. Mezi významnější patří průzkum Mušlovské propástky, která se nachází u obce Mušlov ve směru na Lednici. Skupina se hlavně začala zabývat expediční činností a to zejména výjezdy do moravského krasu a hospodářskou činností.

Z vydělaných prostředků byly zakoupeny lezecké výstroje, dokumentační výbava, stany, batohy a hlavně dům, který měl sloužit jako základna pro jeskyňáře.

V této době začaly také rozbroje ve skupině, která se rozdělila na dva tábory a týkaly se sporů o lokality při bádání a rozdělení majetku. Spor mezi oběma stranami se uklidnil až po odchodu většiny členů a vznikla vlastně nová skupina, hlavně z bývalé mládeže, kterou vychovávala v 80. létech skupina Josefa Fornála.

Koncem 80 let a počátkem 90 let zdecimovanou členskou základnu (ne jen po odchodu členů, ale po revoluci přestal být o práci zadarmo zájem) převzal Jaroslav Peška a na to Josef Hrabec. Skupina v těchto letech čítala jen 5 členů, což byl nejnižší možný počet, aby nebyla zrušena. Jeskyňáři se začali věnovat nejen krasovým jevům, ale také historickému podzemí. Příkladem je objev krypty v mikulovské hrobce, na níž upozornili jeskyňáři tři týdny před jejím objevením mikulovskými archeology.

Od 1.1.1999 byl zvolen nový vedoucí skupiny Jiří Kolařík. Jako hlavní úkol si dal zlepšit vztahy se Správou CHKO Pálava a pokusit se o znovuzpřístupnění jeskyně Na Turoldu. V březnu 1999 vznikl elaborát s názvem „Návrh na znovuzpřístupnění jeskyně Na Turoldu„ autor Jiří Kolařík. Jako hospodářskou činnost si skupina vzala za úkol zrekultivování dna lomu vrchu Turold. Práce vyřezávání náletových dřevin , pajasanu, jasanu ztepilého, akátů a šípků byly ukončeny tohoto roku v listopadu. V jeskyni Na Turoldu byly objeveny nové prostory s názvem Řícené dómy a Dóm u velblouda v délce cca 100m. Byla znovu přemapována Horní patra jeskyně Na Turoldu a délka celé jeskyně byla určena na cca 1400 m.

Uskutečnily se jednání se starostou města Mikulova ing.Stanislavem Machem, vedoucím ochrany a provozu jeskyní RNDr. Jaroslavem Hromasem a vedoucím Správy CHKO Pálava RNDr. Jiřím Matuškou, kde jim byl představen návrh jeskyňářů na zpřístupnění jeskyně Na Turoldu. S návrhem zpřístupnění byl vyjádřen souhlas a starosta města přislíbil finanční i odbornou pomoc.

Byla navázána velmi úzká spolupráce s jeskyňáři s moravského krasu.

V dalším roce pokračovaly přípravné práce na zpřístupnění jeskyně. Bylo nutno zajistit povolení k samotným pracím, zajistit odborného pracovníka a projektovou dokumentaci.

Na projektovou dokumentaci město přispělo dotací ve výši 30 tisíc korun. Byl vytvořen projekt benefičního koncertu s názvem „Festival hudby a dobré nálady na získání prostředků pro znovuzpřístupnění jeskyně Na Turoldu“, jejímž organizátorem a investorem byli jeskyňáři. V jeskyni Liščí díra byly objeveny nové prostory o délce cca 50m.

Rok 2001 byl rozhodující pro získání dotací od města, sponzorů a grantů na zpřístupnění jeskyně Na Turoldu. 26.5.2001 jeskyňáři uskutečnily z vlastních finančních prostředků dětský den a festival hudby a dobré nálady na znovuzpřístupnění jeskyně Na Turoldu, na kterém vystoupilo 14 kapel. Peníze se bohužel získat nepodařilo, ale úspěchem bylo zviditelnění plánu na zpřístupnění jeskyně. Z médií byla veřejnost informována o snaze mikulovských jeskyňářů. Z městského rozpočtu bylo vyčleněno 100 tisíc korun na realizaci projektu přívodu elektrické energie do jeskyně Na Turoldu, který jeskyňáři v červenci uskutečnili. Vykopali, nejen za pomocí těžké techniky, 350 m dlouhý výkop do kterého uložili elektrický kabel. Byla to první z etapy zpřístupňování jeskyně.
V dalším roce byly učiněny jeskyňáři významné objevy v jeskyni Liščí díra. Bylo objeveno 800 m nových chodeb, dómů a síní (Učitelčin dóm, Tunelová chodba, Dóm Fantazie, Pohřebiště krápníků) a po prostřílení cesty (Černá síň, Aragonitová propástka, Obdélníkový dóm, Nízký dóm, Divadelní dóm, Odpočinkový dóm s rozsáhlým, avšak ne příliš hlubokým jezerem). V témže roce se podařilo propojit jeskyni Na Turoldu s jeskyní Liščí díra a vznikl systém jeskyní o délce cca 2200 metrů. Při objevování a mapování nám pomáhali členové skupin 6-12 Speleoklub Brno a 6-15 Holštejnská.

V přírodní rezervaci vrchu Turoldu byla objevena nová jeskyně, která dostala název Damoklova. Tato jeskyně je puklinového charakteru a její stěny zdobí zkameněliny je žovek a žraločích zubů. Další její výjimečností je vnitřn í teplota, která je 12- 14 stupňů (jiné jeskyně 7-8 stupňů).

Pokračovaly také zpřístupňovací práce v jeskyni Na Turoldu. Byla nainstalována a rozmístěna světla v jeskyni, kdy scénografii rozmístění pozičních a efektových světel si udělali jeskyňáři sami.

V roce 2003 již začalo samotné zpřístupňování jeskyně Na Turoldu. Z rozpočtu města byla vyčleněná částka určená k samotným pracím v jeskyni Na Turoldu, které vykonávala odborná firma z Rudic. Na stavbu provozní budovy byly získány finance z ministerstva pro regionální rozvoj. Jeskyňáři zajistili vlastními prostředky zabezpečení otevřené jeskyně, vystříleli vchod do jeskyně Na Turoldu a připravili jej k vybudování vstupního portálu.

Jeskyňáři také pokračovali v průzkumné práci v Liščí jeskyni a Damoklově jeskyni a v rekultivaci vrchu Turoldu.

Zpřístupňovací práce (bez Jezerního dómu, na které již nezbily finance), byly ukončeny v říjnu 2003 a v listopadu proběhla kolaudace nově zpřístupněné jeskyně Na Turoldu a provozní budovy, která měla sloužit mikulovským jeskyňářům.

Provoz, po drobných problémech s báňským úřadem v Brně, byl zahájen 22.5.2004 pod hlavičkou občanského sdružení Správa jeskyně Na Turoldu, které vzniklo za tímto účelem a jeho členové byly mikulovští jeskyňáři.
Na jaře roku 2004 byly mikulovskými jeskyňáři zdokumentovány (fotodokumentacea mapování jeskyní Pod Hradem, Gotická, Propasťovitá, Prachárna ) krasové jevy vrchu Turoldu, Stolové hory, Svatého kopečku, vrchu Děvín. Dokumentace se má stát součástí připravované publikace o krasových jevech České republiky.

Od 1.7.2004 převzala zpřístupněnou jeskyni Agentura ochrany přírody a krajiny.

Předáním jeskyně Na Turoldu ale činnost jeskyňářů neskončila. V roce 2005 byla objevena jeskyně s pracovním názvem „Kedlubna“. Začalo se znovu pracovat v jeskyni Pod Vrcholem (Blechatka). Byly vybudovány podkrovní místnosti na správní budově jeskyně Na Turoldu. Bohužel skupinu postih ly také problémy, které vyplynuly předáním jeskyně Na Turoldu a správní budovy, (která byla postavena pro účely jeskyňářů) AOPK-ČR. Zaměstnanci této státní organizace začali jeskyňářům bránit ve vstupu do jeskyně a na správní budovu.

V roce 2006 pokračovaly průzkumy v jeskyni Liščí díra, kde bylo objeveno pokračování v horním a spodním patru Učitelčina dómu. Jeskyně „Kedlubna“, po závalu, vybudována výdřeva, objeveny nové chodby u vstupu do jeskyně Na Turoldu. Celková délka systému jeskyně Na Turoldu a Liščí jeskyně je cca 2500metrů.

Skupina se také začala zabývat historickým podzemím (návštěva podzemí hradu Veveří, nebo objevy podzemních chodeb v kostele Svatého Václava v Mikulově).

Aktualizováno Čtvrtek, 23 Květen 2013 21:29