Facebook Group: 223818501789
BANÁT, MUNTII LOCVEI, SVATÁ HELENA, PADINA MATEI, EIBENTHAL. 1. 7. – 6. 7. 2010 Tisk
Novinky a události skupinové - Všeobecné
Úterý, 27 Červenec 2010 21:26

Před odjezdem byl sestaven plán :
Co se bude dít od 30.6. do 6.7.2010 Expedice Banát 30.6. Sraz u budovy SJNT něco kolem 20 hodiny aby v co nejbližším čase nastal odjezd. Budeme se ubírat směrem Bratislava, Budapešť, Szeged, Temešvár, Coroniny, Svatá Helena.

Co do auta: jídlo a pití (piva a kořalku dle uvážení) někteří dostatek peněz(drobných), spací potřeby…

1.7. Příjezd někdy ráno - dopoledne
- Hospoda - pivo, kořalka…
- Jídlo - snídaně,oběd
- Odpočinek - chlastání, co kdo bude chtít
- Odpoledne kolem 14h by měla nějaká dvojka vyrazit k Jasance, zjistit stav jestli je hladina vody v normálu
- Hospoda nebo jiné chlastání

2.7. V závislosti na zjištění vodních stavů a po vykonání ranních rituálů by se vyrazilo na Jasanku - přepouštění vody, úprava úžiny, lezení komína...
- Večerní rituály

3.7. Pokud vše půjde podle plánu tak pokračování na Jasance.
- Mapování a další bádání

4.7. Pokusit se probádat vyvěračku pod Gernikem.
- Nutno domluvit Štěpána (tlumočení)

5.7. Exkurze po okolí Heleny, nebo někde dál do nějaké jeskyně (Poleva, Turecká Díra)
- No prostě co se jak vyvrbí nebo na čem se domluvíme.

6.7. Návrat domů, do brlohů, nebo do práce
- Poklidit barák v dopoledních hodinách a vyrazit do pryč.

Tento plán je velice orientační a závislí na pěkném počasí (nejlépe sahara). V případě špatného počasí nebo vyšších vodních stavů by se program předělal na nějakou turistickou variantu (kaňon Nery a mnohé jiné cíle). A jiné věci jako přepravu materiálu dořešíme na místě dle situace jestli budeme nosit vše na hrbu nebo povozem.

Co sebou: Spacák, karimatku

Oblečení: Věci do jeskyně + broďáky nebo neoprén (nějakou tu šprcku na sebe určitě) holinky, boty a přezuvky

Dále: Nějakou kořalku, nebo jiný alkohol


Vypracoval Anděl

 

A jak to ve skutečnosti bylo?

Kolem osmé jsme se sešli na správě jeskyně Na Turoldu a za půl hodiny jsme si to opravdu šněrovali směr dálnice D2 – Bratislava. Vystačili jsme si v šesti lidech s Andělovým Tranzitem, osádka se velmi rychle stala dvouzónová, zatím co v první zóně bylo náplní kratochvíle řízení, spaní a sledování různých filmů, ovšem převážně s lechtivou tématikou, druhá zóna se dala do hraní Mariáše a konzumace tvrdého alkoholu. Po zkonzumování 2000 gramů kořalky, již nad ránem v druhé zóně konečně nikdo nejevil známky života. To cestování je někdy protivně dlouhé, konečně někdy kolem osmé našeho, tudíž deváté Helenského času vypadáváme ze stojícího vozidla na zvětralý, ale drsný beton hlavní ulice, přímo u obžerstvovny, což je pro nás přitažlivá Jantarová hora příštích dní.

Takže 1. 7. čtvrtek, ubytováváme se, stravujeme se,dospáváme. Odpoledne odcházíme ve trojici směr Kulhavá skála, Jasanka, na průzkum vodních poměrů. Ranní opar se rozpustil v parný den, zprávy od místních nejsou moc potěšivé, říkají že je neobvykle mokrý rok. Vodopád ve Vranovci neustále teče, takže nás Jasanka už moc nepřekvapí, když k ní dorazíme a vchod je možná o trochu méně zalitý než na velikonoce… Rozhodujeme se, že tomu dáme zítra jednodenní akci, a pomocí veškerého náčiní, ať už aktivního, či pasivního, se pokusíme hladinu snížit alespoň na průlez a transport hadic. Večer je v Jantarové hoře veselo, potkáváme mimo jiné Štěpána – šerifa, jeskyně moc neřeší, spíš odprodej koz a nákup ženy nebo traktoru. Okolo půlnoci se přiklání pro začátek jen k traktoru, leje se do toho pouze nafta a dá se to kdykoliv vypnout.

2. 7. pátek dopoledne nakládáme na záda náčiní a za ostrého slunce se přesouváme přes kopce k Jasance.Snížit hladinu, tak aby šlo proniknout do útrob, není zrovna snadný špás, musí dojít na drcení skalních prahů, ať už nad vodou, nebo pod. Jsme do toho tak zabrání, že si všimneme tmavých mraků až když nám bublají nad hlavou. Přemísťujeme se schovat do Kavčí jeskyně u vodopádu (Vranovec). Na místo se vracíme už jen ve čtyřech, Anděl nakonec podniká odvážný průnik a dostává se až nad dóm s vodopádem. Potvrzuje domněnku, že vodopád padá i z okna, kudy vede cesta ke koncovému sifonu, který přetéká. Tedy na nějaké přelévání hladin můžeme zapomenout. Ale je tu ještě jeden nápad, alespoň si hadice uschovat pod komín a to je částečně náplň dalšího dne. Večery popíjení piva na zahrádce, není nutné popisovat.

3. 7. sobota, nakládáme stočené bazénové hadice na staré dobré krosny, připravujeme proviant na dlouhý den, neboť je v plánu po vyřešení hadic, ještě prohlídka jeskyně na Polevě. Karlík je pro dnešek v záloze, odpočívá na Heleně. Transport hadic byl docela snadný, oproti očekávání. I umístění na dohodnuté místo, zavěšení pod komín se zdařilo, až na to občas nádechové plavání mezi zdechlými tchoři, ve vstupní části jeskyně. Od dómu s vodopádem byla jeskyně úžasná, voda tomu vždy dodá šmrnc. Takže hadice jsou nachystány na pokusné přelévání hladin a hlavně na sušší období. Pokračujeme dále v načatém dni na Polevu, prodíráme se ostružiním, maliním, popadanými stromy, zkrátka vším tím brajglem který rozdírá vše co leze holé z oblečení. Jeskyni na Polevě nacházíme nacházíme ve svém skrytu na dně hlubokého údolí, ve stínu vysokých stromů. Po prohlídce a zjištění, že je vše v pořádku, si říkáme jak je dobře, že je to ukryté v takové divočině….

4. 7. neděle, pro dnešek dost s tím chozením, každý už si tu svoji porci kilometrů odšlapal za předchozí tři dny. Dnes jedem bádat autem, neboť na jaře nalezená vyvěračka pod vsí Padina Matei, je nedaleko silnice. Tady nás čeká příjemné překvapení, na rozdíl od Jasanky, pokles vody stačí k tomu aby se pod vstupní klenbou nad závalem otevřela cesta do nitra. Ihned ve vstupu se překonává jezírko 2/1 metr ve kterém se jen těžko brání namočení, protože klenba je tu nízká. Ovšem dále chodba uhne po pravé ruce, zvedne se do metrové výšky a po chvíli nás dovede do prvních větších prostor, které jsou hodně členité, vybíhá tu hodně „prolézaček“, které postupně klesají do úzkých kanálků, kde se cedí aktiv. Nejzajímavější je sledovat to největší pokračování, přelezem z dómu přes cca 3 metrový stupeň,které je notně místy zúženo krápníkovou hmotou. Na konci tohoto směru je větší dóm s trychtýřovitým dnem a za ním, po přelezu stupně se otevírá prostora s jezerem na dně, kde kužely světel marně hledají pokračování v tajemné hlubině, jistě velmi zajímavé místo pro další průzkum - potápěčský. Ve vedlejší chodbičce je ještě jedno jezero menších rozměrů, asi se jedná o stejnou hladinu. Problémem průzkumu těchto míst je prolézačková prostupnost. Když vzdálenost od vchodu je cca do sta metrů, potápěcí materiál by se zde transportoval náročně. Samotný nástup potápěče do jezera by také vyžadoval nelépe lankový žebř. Výzkum by bylo asi dobré započít hned ve vstupním jezeře, pod hladinou se zde rýsují docela velké prostory.
Při úpravě cesty nám jeden kámen upadl do hlubiny a dle otřesů zapadl alespoň do 7-mi metrové hloubky, možná by se tím obešel transport a trochu ušetřila výstroj. Rozebírat zával před vchodem, pro snížení hladiny byl sice zajímavý nápad, ale chtělo by to lomový bagr. Akce se s námi účastnil i Štěpán K.

5. 7. pondělí jsme upustili od rozebírání závalu nad vyvěračkou pod Helenou, ze které bere větší část vsi vodu. Důvod je tu stejný jako včera, nemáme ten bagr… Tak jsme se rozhodli pro nejeskyňářskou výpravu autem do vesnice Eibenthal. Je to nejvzdálenější česká vesnice, krasové okolí příliš nemá, proslula okolní těžbou rud, takže se tu nalézá několik již opuštěných štol. Také je zde „česká hospoda“ s točeným pivem Ursus, takže předposlední den expedice tu trávil každý dle svých chutí.

6. 7. úterý je návratový den, ráno pokoupíme cosi sýru a marmelády, uklidíme, rozloučíme se a už abychom se vydali na cestu zpět, čeká nás nejméně 10 hodin a 750 km….

Účastníci: Anděl, Čert, Hatlapatka, Jura K., Zdenál V. a já Kajman.

Odkaz fotogalerie

Aktualizováno Čtvrtek, 23 Květen 2013 20:47
 

Přihlášení