Facebook Group: 223818501789
JESKYNĚ DAMOKLOVA (ZÁKLADNÍ INFORMACE) Tisk
Jeskyně Damoklova - Všeobecné
Čtvrtek, 04 Únor 2010 19:28

První zmínka o možné existenci nové podzemní prostory v nejvyšších partiích západní stěny spodního lomu pochází z roku 1981, kdy na této lokalitě provádí povrchový průzkum J. Rakušan s P. Samuelem. Při venkovní teplotě kolem -14°C stoupal ze škvíry mezi balvany hustý sloup páry. Toto místo se však nacházelo pod silně erodovaným svahem, který hrozil zřícením velkých balvanů. Nebezpečí sesuvu a intenzivní výzkum v Liščí díře byly důvodem toho, že jsme se k tomuto místu vrátili až v listopadu 2003.

 

Po odtěžení sprašového kužele a odstranění několika balvanů jsme narazili na pevnou stěnu, která spadala kolmo dolů a mizela v nadějně vypadající vrstvě větších kamenů. Už nyní byl patrný značný průvan, procházející touto vrstvou. Za další hodinu už se otevřela volná cesta do nových objevů. Během několika dalších akcí probíhala těžba materiálu ze dna nově objevené prostory. Jednalo se převážně o spraš, ve které jsme nalezli kosterní pozůstatky mamuta a medvěda. V zadních partiích této prostory jsme sledovali silný průvan, který nás dovedl do dalších pokračování jeskyně. Bylo jasné, že název Damoklova, který jsme jeskyni dali ještě před objevem prvních větších prostor, si jeskyně zaslouží. Jedná se o puklinu, jejíž horní část je vyplněna zaklíněnými balvany, které vypadají místy hodně nestabilně. Zajímavé jsou údaje o teplotě uvnitř jeskyně. V době objevu (konec listopadu), kdy okolní teplota kolísala kolem 8°C, byla teplota v jeskyni 13°C. Uprostřed ledna 2004 byla při venkovní teplotě -5°C teplota uvnitř jeskyně příjemných 11°C. Lokalizovali jsme i jeden z možných spodních vchodů do jeskyně, nacházející se přibližně 60m vzdušnou čarou od horního vchodu. V současné době pokračujeme v prolongaci nadějných míst v koncových partiích, ale i v prohlubování pukliny na začátku jeskyně, která se postupně rozšiřuje a odkrývá i další kosterní nálezy. V jeskyni se také nachází druhohorní zkameněliny ježovek, měkkýšů, aj.

Názor na genezi a morfologii Damoklovy jeskyně
Damoklova jeskyně vznikla na základě tektonického porušení ernstbrunnských vápenců. Jedná se především o zlomové poruchy, které jsou orientovány ve směrech SV–JZ SZ–JV a V–Z. Zlomy této orientace byly zjištěny i v jeskyni Na Turoldu a Liščí díře, jejichž vznik a vývoj je s Damoklovou jeskyní po tektonické stránce úzce spojen. V lokalitě Turold bylo prozatím zjištěno několik paleonapjeťových fází, jejichž činností vznikly jeskynní prostory. Prvních pět fází je doloženo v jeskyni Na Turoldu a Liščí díře, poslední dvě zjištěné fáze se podílely i na vzniku Damoklovy jeskyně. Damoklova jeskyně byla založena na tektonické diskontinuitě orientované ve směru S–J, která byla později porušena dalšími zlomy. První dochovaná paleonapjeťová fáze (A) měla za následek tektonické porušení prvotní pukliny orientované S–J. Při tomto procesu došlo zejména k rozšíření této pukliny, postaraly se o to především bloky, které byly vytvořeny nově vzniklými zlomy. Bloky tvarů čtyř a vícestěnů se díky gravitačnímu rozpadání vápenců, způsobenému sesedáním nezpevněného podloží, vkliňovaly čím dál hlouběji mezi stěny prvotní pukliny. Tímto procesem docházelo k rozšiřování jeskyně. Další ze zlomů této fáze jsou orientovány jako poklesy. Těmto poklesovým zlomům může být přiřazen velký podíl na výsledném úklonu jeskyně.

Druhá zaznamenaná fáze (B) měla za následek výslednou tvář jeskyně. Rovněž se jedná především o zlomy poklesové, které buď byly nově vytvořeny rostoucím extenzním napětím nebo došlo k reaktivování zlomů starších. Některé zlomy jsou rovněž orientovány jako přesmyky, jejichž výsledným pohybovým momentem je ale pokles. Zlomy této fáze utvořily výsledné vzezření jeskyně s tektonicky ohraničenými výkleny a schodovitými propástkami. Zlomy aktivní v této fázi rovněž částečně kompenzovaly pohyby, které měla za následek předcházející napjatostní fáze. Touto kompenzací dosáhla jeskyně opět relativně přímého vzhledu s těmi rozdíly, že došlo k výraznému rozšíření a ku vzniku celkového sklonu jeskyně k východu.

V roce 2003 byl dvojicí autorů Poul a Melichar publikován model, při kterém byla deformace vápenců aplikována pomocí metody konečných prvků. Bylo zjištěno, že po nasunutí příkrovů (zhruba před 15 mil. roky) na slabě zpevněné mořské sedimenty, došlo v oblasti Pavlovských vrchů k mohutnému sesedání podložních sedimentů karpatské předhlubně. Toto sesedání se např. na bradle Turold projevilo propadáním vápencových bloků, což znamenalo na subvertikálně orientovaných zlomech pohybový moment – pokles. Tomuto extenznímu režimu mohou být přiřazeny poklesy, které jsou dobře patrné na jižní stěně nad jeskyní Na Turoldu.

Na základě tohoto tvrzení se můžeme domnívat, že počátek vývoje Damoklovy jeskyně sahá do doby okolo ústupu terciérního moře. Protože se na jejím vzniku rozhodně nepodílela podzemní či povrchová voda, můžeme s určitostí tvrdit, že tato jeskyně je mnohem mladší než jeskyně Na Turoldu, Liščí díra a jeskyně Pod vrcholem. V těchto jeskyních tekoucí voda sehrála velmi důležitou roli při utváření jejich morfologie. Damoklova jeskyně vznikla až v době, kdy již v bradle Turold neexistoval aktivní vodní tok.

S velkou pravděpodobností můžeme tvrdit, že popisovaná jeskyně je starší než pleistocén. Toto tvrzení je založeno na základě nálezů kosterních pozůstatků pleistocénní fauny (Mammuthus sp., Ursus sp.). Na základě těchto přímých i nepřímých důkazů můžeme stanovit stáří Damoklovy jeskyně na interval zhruba 15 – 0.5 mil. roků, tj. od ústupu třetihor ního moře po pleistocén. Obdobné stáří podzemních krasových jevů ve vrchu Turold předpokládá i Bosák a kol. (1984).

Damoklova jeskyně podobně jako jeskyně Desetimetrovka vznikla čistě tektonickými pochody, a v jeskyních se neprojevil vliv podzemní vody. Povrchová a dešťová voda měla za následek pouze povrchové krasovění vápenců a splavování spraší a hrubších materiálů do jeskyně.

JESO K322 27 10 J00008

Aktualizováno Čtvrtek, 23 Květen 2013 21:10
 

Přihlášení